Když bylo vše připraveno, vydali se 28. dubna na pochod směr Orléans. Johanka chtěla jet po pravém břehu řeky, proti proudu, přímo k Orléansu. Takže by se do města vjelo západní branou. Ostatní velitelé se však rozhodli pro bezpečnější variantu. Nechtěli se k Orléansu přiblížit ze západu, protože právě tam byly hlavní anglické síly. Rozhodli se táhnout po levém břehu řeky, kde bylo Angličanů méně. Až budou u města, že se přepraví na severní břeh, aby mohli do města vejít od východu, kde bylo nejbezpečněji.
Francouzské vojsko mělo 4.000 mužů, zatímco Angličané byli různě roztroušeni, takže by se nemohli dostatečně rychle zmobilizovat v případě potřeby.
Když však dorazili na místo, vyskytl se problém. Pro přepravu vojska bylo potřeba, aby kus cesty pluly proti proudu řeky, až k vesnici Chécy. Proud byl ale velmi silný a ještě k tomu vál silný vítr od východu. Velitelé nevěděli co dělat. Po chvíli za nimi přišel hrabě Dunois, který velel posádce města, aby je přivítal. Johanka se velice zlobila, že jí předtím neposlechli a nejeli přímo. Za nějakou dobu se naštěstí vítr otočil, a tak se mohli v klidu přeplavit.
Ve vesnici Chécy byly vyloženy zásoby a poté dovezeny do města východní branou. Vojsko se vrátilo do Blois pro své vlastní zásoby. Johanka se však spolu s vojskem nevrátila. Ten den přenocovala v Reuilly a druhý den (29. dubna) vjela k večeru s obrovskou slávou do města Orléansu.
Nejdříve se zastavila v katedrále svatého Kříže a poté byla ubytována v domě Jacquese Bouchera, což byl pokladník vévody orléanského. Později poslala již podruhé dopis Angličanům, ale ti se jí zase jen vysmáli. Po několik dní byl klid, protože se čekalo, až se vrátí vojsko z Blois.
Katedrála Svatého Kříže v Orléansu [link]
Pomník Jany z Arku před katedrálou [link]
Tak se stalo 4. května. Tentokrát už ale vjeli do města přímo. Mezitím přišla zpráva, že z Paříže přivádí Falstaff posily. Johanka spolu s veliteli poobědvala a pak si šla trochu odpočinout. Velitelé se mezitím radili. Bez ní.
Rozhodli se pro rychlý okamžitý útok, bez Johanky. Shromáždili velký oddíl vojska a vyrazili proti tvrzi Saint-Loup. Johanka se probudila, a když viděla co se děje, okamžitě poručila svému panoši aby jí oblékl brnění a vyrazila Francouzům na pomoc. V ulicích byl slyšet hluk a hlavně zprávy o tom, že boj je velmi zuřivý a že je mnoho mrtvých a raněných. Johanka se velice zlobila, že jí o chystaném boji nikdo nic neřekl, ačkoli to velitelům výslovně nakázala.
Když dojela na místo, začala své vojáky hojně povzbuzovat. Ti se vrhli na hradby a po chvíli byla tvrz jejich. Talbot vyrazil Angličanům na pomoc, přijel však až příliš pozdě. Po tomto, jejich vůbec prvním vítězství, nechala napsat třetí dopis pro Angličany. Opět bez odezvy.
Další útok měl být proti tvrzi Saint-Laurent. Měl být však jen předstíraný a měla ho vést Johanka, aniž by věděla, že ostatní části vojska útočí na druhém břehu řeky. Johanka si ale všimla, že na tvrz útočí sama, a tak jí hned došlo, že před ní zase něco utajili. Velitelé pochopili, že vojsko se bez ní do boje zrovna nepožene, prozradili jí tedy svůj původní plán.
Bylo tedy usneseno, že se druhý den přeplaví znovu přes řeku a udeří vší silou na tvrz a na Vížky (La Tourelles). Když velitel Vížek Glasdale viděl, že se chystají přeplavit řeku, dal rozkaz posádce malé tvrze Saint-Jean-le-Blanc, aby se stáhli ze svého místa a posílili posádku augustiniánského kláštera.
První část přeplaveného vojska nečekala, až se vylodí i zbytek, a zaútočila ihned. Angličané je však odrazili a hnali zpět k řece. Po chvíli se vylodila i Johanka s La Hirem a ti hned přispěchali na pomoc. Jean d'Aulon sešikoval zbytek vojska a vedl ho proti tvrzi. Angličané se bránili velmi hbitě. Avšak pevnost byla přeci jen dobyta.
Hned druhý den se vedl útok proti La Tourelles.
Dům, kde Jana pobývala při svém pobytu v Orléansu [link]
Johančina socha v Orléansu [link]
Město Orléans bylo obléháno celkem sedm měsíců - od 12. října 1428 až do 8. května 1429. Johance trvalo osvobození 10 dnů!
Pevnost drželi Angličané. Těm velel Glasdal. Johanka mu napsala dopis, aby se vzdal, odpověděl jí, že Angličané nikdy žádné ženě neustoupí. Brzy nato dorazily zprávy, že jeden z vrchních velitelů anglických vojsk lord Talbot přivádí posily. Byl tedy vydán rozkaz k okamžitému útoku na anglické bastiony, a to hlavně na největší pevnost La Tourelles, kde bylo Angličanů nejvíce. Některé z menších tvrzí Angličané zapálili sami, věděli, že Francouze tentokrát stejně neporazí. Angličtí vojáci se tedy hned přemístili do La Tourelles. Boj o tuto pevnost se ukázal jako rozhodující. Z Orléansu byla přivlečena i děla, která měla pevnost neustále ostřelovat. Francouzi vedli útok za útokem, Angličanům se však vždy podařilo je odrazit. Když Johanka viděla, jak se celá věc vyvíjí, vrhla se úplně sama do příkopu ke zdi, kam chtěla postavit dlouhý žebřík. Náhle jí však do ramene ostře zasáhl šíp. Když Angličané viděli, že padá, vyběhli ven, aby ji zajali. Francouzi ji však stačili stáhnout do bezpečí. Rána byla hluboká, šíp se ale podařilo vytáhnout a Johanka se vrátila zpět do boje. Ránu si akorát nechala ošetřit vroucím olejem a ovázat. Když francozští vojáci spatřili, že střela Johance vůbec neublížila, vrhli se ze dvou stran s žebříky na pevnost a nakonec vtrhli dovnitř. I přesto, že hrabě Dunois už dával povely k ústupu. Také od Orléansu se valil obrovský dav lidí, kteří, i přes skoro zbořený most, pronikli do pevnosti, kde nastalo masové vraždění. Bylo pobyto přes 500 anglických vojáků. Lord Talbot přišel s posilami příliš pozdě. Když na vlastní oči viděl tu zkázu, nařídil Angličanům, aby se stáhli. Johanka zakázala pronásledování nepřítele, a místo toho dala v Orléansu sloužit mši.
Mapa města Orléansu 1429 (pohled) [link]
Pohled na dnešní město Orléans [link]
Pohled na Orléans přes most [link]
16. června se spojil Talbot s Falstaffem a řekl mu, že Francouzi obléhají Angličany v Beaugency, vyrazili jim tedy na pomoc.
Hned druhého dne se utábořili asi míli od města. Francouzské vojsko se utábořilo na návrší blízko nich, ale nic proti nim nepodniklo. Angličané vyzvali Francouze, aby se z každé strany spolu utkali tři rytíři ve vojenském souboji. Johanka však nedala rozkaz k boji, protože již bylo velice pozdě. Bojovat se bude zítra. Angličané zatím odtáhli k Meungu a začali obléhat předmostí, které měli v držení Francouzové, protože chtěli zde přejít na druhý břeh a táhnout na pomoc Angličanům v Beaugency.
Další den 18. června se chystali k útoku, náhle přišla zpráva, že Beaugency jsou už celé v moci Francouzů. Angličané tedy vyklidili Meung a vrátili se do Paříže. Nedlouho předtím, než se Angličané dali na ústup, vyrazilo proti nim francouzské vojsko, nemělo však ani potuchy o tom, kde vlastně přesně Angličané jsou a kterým směrem táhnou.
La Hire poslal napřed oddíl svých jezdců, aby pátrali po nepříteli. Johanku drželi celou dobu vzadu, aby byla v bezpečí.
Anglické vojsko jelo v tomto složení: v čele jel jezdec s bílou korouhví jako ukazatel cesty, za ním táhl předvoj, s nímž jel oboz a děla. Pak hlavní voj, v němž bylo pěší vojsko a Falstaff se svou jízdou. V zadním voji táhli pěší i jízda, nejvíce ale bylo proslulých anglických lučištníků s dlouhými luky. V této sestavě dojeli až do míst zvaných Lignerolles a Patay. Byla to dost zalesněná krajina, takže se tam dalo lehko skrýt.
Talbot obdržel zprávu o blížícím se francouzském vojsku, shromáždil tedy v zadním voji lučištníky a rozestavil je v křovinách, aby zdrželi nepřítele, dokud se všechny tři voje nespojí a nesešikují k boji.
Tou samou dobou se blížili i vojáci poslané La Hirem. Oni neviděli Angličany a Angličani zas neviděli je. Jak tak jeli lesem, stalo se, že vyplašili jelena a ten se rozeběhl směrem k Angličanům. Když ho angličtí lučištníci spatřili, zapomněli se a spustili lovecký pokřik, jak byli zvyklí z lovů. Francouzští jezdci to slyšeli a spěšně poslali d'Alenconovi zprávu. Potom se seřadili a vrhli se na anglické lučištníky.
Bojištěm byl úzký průchod mezi dvěma živými ploty.
"Francouzi přijeli rychle za svými nepřáteli, které nemohli ještě vidět ani neznali místo, kde jsou. Tu náhodou spatřili první jezdci jelena běžícího mezi stromy, kterak běžel k Patay a vrhl se mezi šiky Angličanů, odkud se zvedl silný pokřik, neboť nevěděli, že jejich nepřátelé jsou blízko nich. Když francouzští jezdci uslyšeli ten křik, měli jistotu, že jsou tam Angličané, a hned nato je naplno spatřili. Poslali několik svých druhů, aby kapitánům oznámili, co viděli a nalezli, a aby jim tak dali vědět, že jedou správným směrem a že je čas jít do útoku. Ti se urychleně po všech stranách připravili a jeli, až uviděli Angličany naplno."
Angličané se snažili o spojení se svými předními voji a dopustili se chyby. Falstaff jel na koni k předním vojům, aby se k nim připojil. Přední voje myslely, že vše je ztraceno a že šiky prchají. Jejich kapitán se dal na útěk. Falstaff se snažil zachránit situaci, ale bitva už byla pro Angličany ztracena. Dříve než stačil Falstaff prchnout, Francouzi svrhli na zem Talbota a zajali ho. Falstaff se ubíral směrem k Étampes následován Wavrinem, který patřil k jeho družině. Za svůj útěk byl Falstaff potrestán tím, že přišel o vyznamenání Podvazkového řádu. Vráceno mu bylo až mnohem později. Talbot byl vězněm samotné Jany. Na francouzské straně byli 3 mrtví kdežto Angličanů padlo 2.000. V Paříži vypukla panika. Pařížané posilnili stráž i opevnění, kam umístili množství kanónů a jiných děl. Král zůstal až do 9. června v Gien. Noc po bitvě u Patay strávila Johanka v Lignerolles.